STRÁNKY JSOU OPTIMALIZOVÁNY PRO IE6 A ROZLIŠENÍ MONITORU 1024X768 - V ALTERNATIVNÍCH PROHLÍŽEČÍCH NEMUSÍ BÝT JEJICH ZOBRAZOVÁNÍ ZCELA KOREKTNÍ. JE TO VLASTNOST REDAKČNÍHO SYSTÉMU A AUTOR STRÁNEK TO NEMŮŽE OVLIVNIT.

Dovolte, abych zde stručně shrnout svou celoživotní cestu fotoamatéra a to od historické a dlouholeté práce s klasikou až po současné snažení s nejmodernější digitální foto technikou. Byla to cesta dlouhá, klikatá a složitá.

K fotografování jsem se dostal ve svých 13 letech v roce 1952, kdy jsem si od strýce vypůjčil sklopný fotoaparát Voiglander 6,5x9, vyfotil své první snímky a vyvolal je v primitivní fotokomoře jednoho svého zkušenějšího kamaráda. Potom už následovalo silné zaujetí jak fotografováním, tak i chemickými procesy ve fotokomoře.

To, že jsem se vyučil chemikem (ve výučním listě mám napsáno lučebník, zná vůbec ještě dnes někdo toto krásné a starodávné slovo?) a také dlouholetá práce ve velké chemičce samozřejmě ulehčovalo mé pronikání do tajů vývojek, přerušovačů, ustalovačů, tónovacích lázní a od roku 1962 i pochopení daleko složitějšího zpracování barevných negativů a zvětšování na barevný fotopapír. To byla škola! Strávil jsem ve fotokomoře stovky hodin, vyvolal tisíce černobílých a stovky barevných negativních filmů, nazvětšoval tisíce černobílých a stovky barevných fotografií.

Při této příležitosti musím vzpomenout na velkou školu amatérské fotografie, kterou jsem absolvoval v letech 1956 až 1974 v Litvínovském fotoklubu, kde při pravidelných schůzkách a ročních výstavách se vyvíjelo a tříbilo mé vizuální cítění. Sluší se připomenout také několik jmen, které mám z té doby hluboko uloženy v paměti: kolegy a dobré duše fotoamatérského hnutí - pány Šedivého, ing. Žohu, Němčíka, Adamce, ing. Jiráska, Baláše, Kleina, Koptu a mnoho dalších od kterých jsem se mnoho naučil.

Barevných fotografií se v mém rozsáhlém archivu z té dávné doby mnoho nedochovalo, časem silně vybledly, skoro všechny totálně barevně degradovaly... Snad jen pár desítek diapozitivů z mnoha tisíc tenkrát nafocených kupodivu zachovalo do dneška svou původní barevnost.

Prvními pokusy s přenosem analogových fotek do počítače jsem se začal zabývat někdy v roce 1984, kdy jsem při své profesní činnosti získal přístup k tehdy výkonnému personálnímu počítači Siemens PC 286 a jednoduchému černobílému ručnímu scanneru o šířce snímání celých 10 cm. Výsledky tomu samozřejmě odpovídaly, ale byla to doba nesmírně důležitá k poznávání základních zákonů a metod obrazové digitalizace. Který běžný fotoamatér se v těchto dřevných mohl s digitalizací obrázků mohl seznámit?

Dalším krokem na mé cestě za totální digitalizací byla, někdy v roce 1996, koupě barevného scanneru Genius Color Page s rozlišením 300x300 DPI. Používal jsem jej jednak k nasnímání svých starých černobílých pozitivů a k jejich archivaci na PC a také jsem na něm dělal pokusy se snímáním pevných a trojrozměrných předloh. Na nasnímaných čb fotkách jsem se v průběhu času naučil různým úpravám a grafickým technikám - byla to skvělá zábava. Omezený počet ukázek jsem zařadil na stránku "Práce na skeneru".

První opravdové digitální fotografie jsem spáchal v roce 2002, kdy jsem za "hříšné" peníze koupil svůj první digitální fotoaparát. Nebyl to sice ten největší současný zázrak techniky, v té době digitální technika už měla své první dětské krůčky rozhodně za sebou, ale Canon A200 byl snad první kvalitní a cenově dostupný přístroj, vzdyť v té době se obdobné 2MB přístroje prodávaly za několik desítek tisíc Kč, kdežto Canonek stál "pouhých" 7.000 Kč. S tímto digitálkem jsem za první rok nafotil desetitisíce snímků a tak posloužil mému skoro bezbolestnému vyučení se digitálním dovednostem - dodnes slouží, odřený a otlučený,  k naprosté spokojenosti v rodině mojí dcery jako každodenní fotografický zápisník.

O rok později jsem jsem podlehl reklamnímu mámení jednoho nejmenovaného supermarketu a koupil, opět za nekřesťanský peníz, svůj druhý digitál - Kodak DX4530. Také s ním jsem nafotil desetitisíce snímků, to on mě pomohl složil ve svých čtyřiašedesáti letech digitální maturitu, abych ho po ní předal do užívání svým potomkům. Také on dodnes spolehlivě slouží a zvěčňuje, v rukou mých vnuků, mou první pravnučku.

Nechci zde hodnotit technickou kvalitu těchto kompaktů, ale z hlediska rozvoje mých znalostí a dovedností v digisvětě sehrály naprosto rozhodující úlohu.

Na tomto místě bych také chtěl stručně shrnout svůj postoj k digitální fototechnice: Jak definitivně odešlo moje fotografické mládí, tak navěky už odešlo i moje klasické fotografování. Náramně se však bavím při čtení vášnivých webových diskusí ortodoxních zastánců "klasiky" a i když s nimi plně, a téměř bez výhrad souhlasím, sám bych se už ke  klasice nikdy nevrátil z jednoho prostého důvodu - s digitálem si prostě pro radost zafotím mnohem snáze a radostněji!

V říjnu roku 2005 jsem se již po třetí rozhodoval, do čeho investuji "přebytečné" peníze. Je jasné, že opět zvítězil digitál. To už jsem chtěl něco "pořádného do ruky", aby to mělo dlouhé sklo, dělalo to alespoň trochu solidní fotky a nebylo to moc drahé :-o). Po delším bolestivém rozmýšlení padla volba právě na novinku podzimní sezóny - Panasonic Lumix FZ30. Zkušenosti s ním stručně popisuji v příslušné kapitole.

Digitální technika samozřejmě otevřela nové možnosti v amatérské tvorbě což dokumentuji i v dalších kapitolách tohoto webu. Realisticky barevná fotografie už dnes není pro nikoho problémem. Fotky z digitálního fotolabu ale i tisky z  fotorealistické tiskárny jsou dostupné každému. Přesto, nebo snad právě proto, osobně  tíhnu v poslední době k potlačování totální barevnosti ... Výsledkem mého fotografického snažení je stále častěji opět čistá černobílá fotografie a fotografika. Tím se uzavírá můj životní okruh amatérského fotografování.

Těch šest fotografií na této úvodní stránce se snaží v největší stručnosti mapovat mé celoživotní fotoamatérské snažení. Je zřejmé, že pouhých šest fotografií nemůže výstižně zobrazit všechny peripetie dlouhého fotoamatérského života, proto pokud máte zájem se dozvědět více, proklikejte se ve zdraví  také ostatními položkami v menu.

Dobré světlo vám všem, kteří jste zabloudili na tyto stránky,  přeje autor.